Diskuse

 

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Plánuj výlety

Návštěvnost

Návštěvnost:

Počítadlo přístupů

Navigace

Obsah

Masopustní obchůzky v Běcharech
 

 Období masopustu

Masopustem v lidovém zvykosloví nazýváme období od svátku Tří králů do počátku předvelikonočního půstu. Období masopustu bylo vždy na venkově velice oblíbené. Bylo to období relativního hospodářského klidu, kdy se prakticky vykonávaly jen drobné práce /domlacelo se obilí, zpracovával se len/, a bylo tedy i více času na zábavu. V této době bývala i největší četnost sňatků a konalo se i nejvíce tanečních zábav. Masopustním úterým před popelační středou končilo období masopustu. Tento den býval obzvláště veselý, protože byl vyhrazen obchůzce krojovaných masopustních postav, postaviček, různých bytůstek, kam až sahala lidská fantazie jejich samotných tvůrců. Původním smyslem těchto obchůzek bylo zajistit magickými praktikami hospodářům příznivý celý nadcházející rok, a tudíž i dobrou úrodu. Magický rituál se z lidové obřadnosti postupně vytrácel a s ním bohužel i obchůzky maškar v řadě obcí na Jičínsku. Dnes má patrně nepřetržitou tradici masopustních obchůzek trvající déle než sto let pouze jediná obec na Jičínsku, a to Běchary.

 Historie masopustu v Běcharech

Patrně prvními organizátory těchto masopustních obchůzek v Běcharech byli členové „Spolku divadelních ochotníků", který byl zde založen v r. 1885. Pamětníci však uvádějí jako pořadatele již „Sbor dobrovolných hasičů", který byl založen v obci ještě o tři roky dříve – a to v roce 1882. Obecně je možné říci, že spolkový život se prolínal a řada osob byla členy současně i několika spolků. Pamětníci nejsou zajedno, do kdy byly obchůzky masopustních maškar konány v úterý před koncem masopustu. Bylo to buď do 30. let nebo až do roku 1948. Poté je vystřídala sobota. Do 50. let chodili v masopustním průvodu zásadně dospělí lidé, teprve pak se přidávaly i dětské maškary. Tradičních masopustních masek, tj. těch které musely být přítomné každoročně, nebylo mnoho. Hlavní postavou, která vedla celý průvod, byl tzv. laufer, neboli šašek. Vždy to byl maskovaný muž s vysokou špičatou čepicí, jehož hlavní atribut byl v ruce dlouhý bič, se kterým musel umět dovedně zacházet. Laufer také vodí medvěda. Tato maska doznala změnu. V období do 60. let to byla velmi pracná, a jediná maska, vytvořená ze žitné slámy. Pouze hlavu mívala ušitou z kožešiny. Celá postava byla obtočena copy, vytvořenými ze žitné slámy. Tato maska přetrvává ve všech masopustních obchůzkách z doby, kdy bývala ještě navíc obalena i hrachovinou a hospodyně při magickém tanci s medvědem z něho strhávala část „výzdoby", aby ji dala pod slepice či kachny, aby vyseděly do nejvíce potomstva se zdarem. Dalšími tradičními maskami jsou postavy nevěsty a ženich. Za nevěstu býval vybírán statný muž a ženich naopak ztvárňovala žena drobné menší postavy. Nevěsta je vždy oblečena v bílých šatech s hlavou opatřenou závojem, ženich je v černém obleku. Další masky v průvodu se již nevyskytovaly pravidelně každý rok, aby bývaly obměňovány. Zajímavostí masopustních průvodů v Běcharech v období 1. republiky je to, že kromě postavy medvěda a koně se další zvířecí postavy nevyskytovaly. Ty se přidávaly až v pozdější době. I tak v období 1. republiky býval masopustní průvod četný – chodívalo kolem 30 krojovaných osob. Byly mezi nimi postavy řemeslníků – kominík, mlynář, kovář, dráteník, dále neměly chybět báby – pamětníci pamatují i bábu, kterou vezli na žebřiňáku. Od roku 1982 se ujali pořádání průvodů členové Červeného kříže. Po tomto roce se začínají objevovat i uniformované postavy jako hasiči a policajti. Dalšími oblíbenými maškarami byly: cikánky, kat a jeptišky. V 90. letech se přidávají další masky jako vepřík s řezníkem, šerif na koni, prostě co kdo dokáže sám vytvořit s použitím kolem sebe dostupného materiálu. V současné době jsou v masopustním průvodu aktéry i předškolní děti, a proto jsou zde k vidění i postavičky známé z pohádek či televize jako Mařenka a Jeníček, Sněhurka a sedm trpaslíků. Rozšířil se také okruh masek o další masky zvířecí – ovečku, opici, tučňáka i o příslušníky jiných lidských ras – k vidění byli Asiaté i Indiáni. Členům Červeného kříže pomáhají obchůzky pořádat i členové Sboru dobrovolných hasičů. Od roku 1999 dal Červený kříž zhotovit pamětní klíč/ u příležitosti 100ho výročí trvání maškarních obchůzek/ obce Běchary, který předává starosta obce ženichovi a nevěstě a tímto se zahajuje samostatný maškarní průvod. Ženich přečte zveršovaný slib všech masek, že se budou chovat slušně a spořádaně. Tento klíč vrací masky zpět starostovi při ukončení masopustní merendy /bálu/, kterou končí masopust. Současné datum uspořádání masopustní obchůzky již neodpovídá datu konce masopustního období, ale je stanovováno tak, jak vyhovuje samotným aktérům /někdy tak již spadá do období církevního půstu/.

 Masopustní průvod

Vlastní masopustní průvody po vesnici si zachovaly svůj tradiční charakter. Masky se sejdou před hospodou s hudebníky – dříve to bývaly kapely pana Tobiáše nebo pana Cardy z Kopidlna, někdy i kapela pana Zábrahy z Vršců. Nesehnala se kapela, zaskočili i místní lidé, kteří pro tento účel vytvořili malou kapelu. První v průvodu jde laufer doprovázený medvědem, pak nevěsta se ženichem, následováni dalšími maskami. Masky chodí dům od domu, nevěsta s ženichem vždy popřejí obyvatelům domu zdraví, štěstí a dříve i prosperitu v hospodářství. Medvěd si zatancuje s hospodyní, případně ztropí i nějakou rozpustilost /místní lidé dobře vědí, kdo co snese/. Domácí pak nalili příchozím maskám „štamprdličku", podarovali masky drobnými penězi a větší „peníz" vzal laufer pro tyto účely do speciálně připraveného vaku. Při současné masopustní obchůzce nevěsta se ženichem sami nalévají domácím ovocné víno, a za to je hospodář obdarovává penězi. Tradiční obřadní pečivo – koblihy – byste ale v Běcharech marně hledali. Zde svou tradici, tak jak je tomu téměř v celých Čechách při masopustních obchůzkách, nemají. Průvod masek postupně obešel celou vesnici, dům od domu. Večer se všichni opět maskovaní sešli na maškarní merendě, kde jednotlivé masky mohly až do půlnoci tančit s kýmkoliv je napadlo i tropit si šprýmy z kohokoliv. Ačkoliv masopustní obchůzky ztratily svůj ráz obyčeje s převládajícími plodnostními a ochrannými motivy, je dobře, že se z našeho venkova úplně nevytratily. Lidová kultura tak ve své zábavnější podobě dává další možnost setkávání se a poznávání se a upevňuje zároveň i dobré sousedské vztahy.